Ahooooj, tak to jsme my dvě – Cat&Cook – Minda&Ivka 🙂

Přátelé mě nazývají gastroencyklopedie, hahaha, fakt dík!  Jídlo je taková moje životní vášeň. Stejně tak jako moje chlupatá Minda! Nelekejte se, mluvím o své milované perské kočce Mindě 🙂 Je to moje pomocnice, která se mnou je v kuchyni za každých okolností.

V srpnu roku 2015 jsem si založila blog. Proč? Za prvé jsem na začátku roku 2015 dostala wordpress šablonu jako dárek a rozkaz si blog založit (Martine, díky!). No a za druhé už mi bylo líto svých přátel na Facebooku, které jsem zahlcovala svými alby plných jídla! 🙂 Moje chuť šířit filozofii dobrého jídla byla tak silná, že jsem ji potřebovala posunout za hranice svých virtuálních přátel.

Začátky byly těžké, přiznávám. Člověk neví, do čeho jde…

Příprava jídla trvá kvůli focení místo jedné hodiny tři, fotit se musí ideálně za denního světla, přidávat recepty na blog se musí pravidelně a tak dále a tak dále 🙂 A víte proč nepřestávám? Kvůli vám. Jste na mém blogu a zajímá vás, jak jsem začala vařit, není to krása? Díky! Díky za každé přečtení, vyzkoušení a sdílení mého receptu.  Bez vás by to nešlo. Každý z vás mě dělá kompletní. Protože čím víc nás, milovníků jídla, bude, tím dál rozšíříme myšlenku tradičního vaření.

Na blogování nejvíce miluji čas strávený v kuchyni, jsem kuchařka a cukrářka každým coulem. Ale samozřejmě mě baví i plánování jídel, která budu vařit, nakupování u mých oblíbených dodavatelů, šíření přes sociální sítě a snad už i to focení, které stále piluji. Snažím se na sobě pracovat, abych vám dala co nejlepší výstupy. Nejdůležitější pro mě jsou ale kvalitní receptury.

V kuchyni jsem od mala

Vaření a pečení se věnuji od 12ti let, když jsem si uvědomila, že je to už 15 let, dostala jsem menší srdeční záchvat. Začalo to dobou, kdy mamka musela kvůli práci začít chodit do školy a doplnit si vzdělání. S taťkou jim to nevyšlo a žily jsme samy. Starat se o domácnost, když máma po nocích chytala lupiče a dávala pokuty, byla pro mě už samozřejmost. Sem tam jsem po škole zašla ke spolužačkám domů a dělala jsem jim míchaná vajíčka. U nás doma jsem byla já máma a mamka byla táta 🙂 Byly jsme super tým. Celý rok jezdila domů jen o víkendu a mě hlídala babička. Dodnes babičku lituju, ráno mě vždycky zfackovala ať si vezmu nátělník a já si ho stejně nevzala. Nicméně mě její kuchyně lákala natolik, že jsem s ní při vaření trávila stále více času. Dodnes mám svůj první deník, kam jsem si zapisovala jak uvařit knedlíky a dršťkovou polévku. A tak jsem ve 12ti uvařila svůj první kynutý knedlík a probudila v sobě touhu vařit.

Pak jsem si v 15ti letech začala první vážný vztah a vaření nebralo konce. O Jakuba jsem se tenkrát snažila starat tak nejlíp, jak to šlo! V těchto časech jsem prohloubila českou kuchyni, naučila se omáčky, vývary, štrůdl a spoustu dalšího. Babičku jsem měla na telefonu snad pořád!

Během studia na VŠ jsem na bytě vařila mým spolubydlícím, pořádala jsem různé sešlosti a snažila se všechny mé kamarády hostit.

Pak jsem dostala svoji první knížku. Dodnes si to pamatuju, byla to Itálie od Apetitu. Zrovna jsem odjížděla na dovolenou do Itálie, tak jsem si ji sebou vzala a několikrát celou přečetla. Následovala urputná závislost na kuchařkách, především na těch od Zdeňka Pohlreicha, Romana Vaňka a dalších českých food osobností. Tou dobou jsem začala pracovat v Praze a díky tomu se mi otevřel svět skvělých restaurací a gourmet obchodů. Nikdy nezapomenu na první spaghetti carbonara z Pasta Fresca, večeři ve fine dining restauraci Bellevue nebo na návštěvu malého obchůdku Little Italy da Emmanuel. Moje vášeň se vyvíjela takovým způsobem, až jsem to sama nechápala. Potřebovala jsem pracovat jako kuchařka. A to se i stalo. Každý víkend jsem vařila v úžasné restauraci na Labi u nás v Kolíně. Poznala jsem, jaká je to v kuchyni dřina, rozřízla si ruku zrovna nabroušeným nožem, sestavila s šéfkuchařem sezónní menu a naučila jsem se konečně krájet jako profík! Byl to sen do té doby, než to se mnou seklo. Začala jsem mít velké zdravotní problémy a tím, že jsem měla přes týden práci v hotelu, musela jsem přestat o víkendu chodit do restaurace L A tak jsem stále hledala příležitost, jak se jinak realizovat. Přestěhovala jsem se do Prahy, dál jsem se vzdělávala a pak to přišlo. BLOG. FOOD BLOG! Řekl si můj přítel a nadělil mi wordpress šablonu jako dárek 🙂

A tak ho tu máte, věřte, že vím, že není dokonalý, ale dřu a snažím se, aby byl pro vás co nejlíp uživatelsky přijatelný a abych Vám předala maximum zkušeností, které jsem nasbírala. Můj blog je všestranný, ukazuji vám tradiční recepty ze všech koutů světa, radím vám, jak nejlépe postupovat, vysvětluji různé kuchařské názvy, jaké náčiní používat, kde nakoupit speciální suroviny a samozřejmě se snažím vše ukázat i v kvalitních fotkách. Jsem otevřená všem vašim komentům a požadavkům, takže pokud potřebujete rady, recepty, napište mi klidně email a moc ráda poradím!

Ještě jednou díky, že jste tady.