Už dlouho jsme si s Barčou (Blog máma peče doma) říkaly, že by za mnou měla přijet do Prahy abychom obešly všechny více podniků najednou. Baruš je totiž z Třebíče, má dvě děti a tak nebylo jednoduchý domluvit termín. Protože jsem po Novým roce končila v práci, stanovily jsme datum na leden 🙂 Vybírání podniků bylo k mýmu překvapení dost lehký, stačily k tomě dvě smsky a jeden face time s Barčou 😀 Plán zněl jasně, začneme snídaní v Cafefin, tu si protáhneme u Myšáka, pak to rozchodíme v Zaře a H&M Home, následně poobědváme v Sia restauraci a zakončíme to sladkou tečkou u cukráře Skály. Doteď nechápu, jak jsem to mohla všechno sníst a ješě si dát doma večeři, ale chápu, že jsou věci mezi nebem a zemí a tohle je nejspíš jedna z nich 😀
Cafefin
Kavárna s jednoduchým názvem, který jsme si ale s Bárou původně každá vyložily jinak 😀 Já jsem si myslela, že je to Cafein (četla jsem to Kofejn) a Baruš Cafe In (myšleno jako cool) – jakoby in ten podnik je bezpochyby, ale my jsme si moc in nepřipadaly, když jsme zjistily pravej název 😀 Každopádně, já jsem si Cafefin zamilovala už při první návštěvě. I přesto, že je tam skoro pořád plno, našla jsem tam klid na práci. Už ze zaměstnání jsem tam jezdila pracovat na blogu a odpočívat. Pokud znáte podniky Pho Vietnam Tuan & Lan, tak tenhle má stejné majitele. Přesněji řečeno, tuhle kavárnu má na starost jejich syn Jackie. Vše, co je v tomhle bistru vystavený má svůj význam pro Vietnamskou kulturu. Za mě je to místo, který spojuje perfektní kombinaci milých lidí, krásnýho prostoru a nejlepšího jídla a kávy. Mají tu výborný vietnamský bagety Bánh mì, rýžové kaše cháo a v neposlední řadě avokádový chlebíky 🙂 Co se týká kávy, druhy střídají, ale musím říct, že se mi vždy trefí do chuti, Jackie má prostě super vkus!
Myšák
Přemýšleli jste někdy, proč se cukrárna Myšák jmenuje Myšák? Já pokaždý, když jsem o Myšákovi slyšela 😀 Jméno má po slavným cukráři Františkovi Myšákovi, který si tu v roce 1904 otevřel svoji provozovnu. Dort od pana Myšáka měl i T. G. Masaryk, když slavil osmdesátiny! Nyní patří tahle cukrárna s překrásným interiérem pod moji oblíbenou síť Ambiente. Jelikož jsem tam předtím nebyla, nemůžu posoudit rozdíl, ale moc se mi tam líbilo – asi nemohli vybrat lepší stoly než mramorový 😀 S Barčou jsme si daly napůl pohár – ten byl fakt super – výborná zmrzlina, domácí šlehačka i griliáš. Káva mě mile překvapila, moc dobrá chuťově (hodně jemná) a latte art se taky konal 🙂 Chlebíček s pražskou šunkou byl geniální, ten vaječný nám přišel nevýrazný, ale byla to jediná vada na kráse. Příště se tam vydám na hlavní chod a vy si tam btw můžete dát snídani celý den, což je bomba.
SIA
Sia – pro mě podnik roku. Jedno velké wow! Ani nevím, kde bych začla. Sia je inspirovaná poetikou asijského tržiště, má tři patra a v každém patře má otevřenou kuchyň. Můžete pozorovat, jak se vyrábí domácí dim sum knedlíčky, pekingská kachna nebo krab na jedinečném robata grilu. Robata nebo také robatayaki je technika v japonské kuchyni, kde je před zákazníkem grilované jídlo na dřevěném uhlí. Za vším stojí šéfkuchař Jirka Štift a jeho týmu nejen z Asie. Do Sia restaurace je nejlepší jít ve větším počtu lidí, protože jejich pokrmy se servírují doprostřed stolu a v pořadí tak, jak jsou v kuchyni připraveny. Tím, že jídlo sharujete, ochutnáte toho více a váš zážitek se prohloubí 🙂 Pokud byste chtěli stůl pro vzácnou příležitost (oslava, pracovní posezení..), mají tu nádherný salonek, kde místo stropu máte akvárko s rybičkami. Tady si prostě vyhráli do posledního detailu. Už se těším na příště!
Cukrář (Skála :-))
Pana Skálu znám už několik let. Dlouho působil v Bruxxu na Náměstí míru. Na jeho zákusky jsem tam s oblibou chodívala. Když jsem zaslechla, že bude mít cukrárnu, můj špíček na břiše zajásal 😀 Musím říct, že realita předčila očekávání – což se u mě jen tak nepodaří, mívám je totiž přehnaný. Provozovna s vysokými stropy, krásně prosvětlená a to nejdůležitější – s prosklenou stěnou přímo do výrobny. Vydržela bych hodiny stát u toho skla a pozorovat, jak Lukáš vytváří svá umělecká díla. A s jakou lehkostí je vytváří! Když jsme se dali do řeči, prozradil mi, že očekával od návštěvníků větší experimentování. Prý nás to ale stále více táhne k českým tradičním zákuskům jako je špička, indián nebo kremrole. Já jsem ochutnala zákusek se slaným karamelem a byla jsem unešená. Perfektní nejen na pohled, ale i chuťově. Jeden zákusek mě vyšel na 80 korun, které jsem tam ale ráda nechala.
Jak jsem později zjistila, existuje síť s názvem Together, která má pod sebou podniky Vinohradský parlament, Bruxx, Potrefenou husu v Hybernské a v Pardubicích, catering Foodway a nově Siu a Cukráře 🙂 Jen tak dál!
Foodie dny bych chtěla dělat pravidelně, abych vám mohla přinášet nové a nové tipy na podniky (nejen) v Praze. Dejte mi vědět, jak se vám článek líbil 🙂
