Itálie

Rajčatová bruschetta

Když jsem vytvářela tenhle recept, venku bylo typické aprílové počasí a já si představovala, jak sedím někde v Římě, dávám si bruschetty a koukám na ty nádherné památky. 🙂 Podobný pocit mám, když přijde do Cortelazzi! Je to taková malá Itálie na okraji Prahy, kam se vždycky ráda vracím. 🙂 Tento jednoduchý pokrm je příklad sám za sebe, proč tak miluji italskou kuchyni. Stačí pár čerstvých surovin a na talíři vznikne ohňostroj chutí. Mám pro vás základní recept, který si můžete vylepšit podle zásob v lednici. 🙂

Kladli jste si někdy otázku, jaký je rozdíl mezí crostini a bruschttou? Tak si pamatujte, že crostini jsou takové italské jednohubky a bruschetta je celý plátek chleba, který postupně ukusujte. 🙂

Na 8 topinek potřebujete

Risotto

  • 500 g zralých cherry rajčátek
  • 8 plátků bílého italského chleba
  • 1 stroužek česneku
  • 30 ml extra panenského olivového oleje
  • Extra panenský olej na topinky
  • 20 lístků bazalky + další na ozdobu
  • Mořská sůl, pepř
  • Solný květ / sůl Maldon (nemusí být)
Postup

Rajčátka nakrájejte na malé kousky. Pokud používáte klasická rajčata, vykrojte měkké středy a schovejte si je třeba do zbytkového vývaru. Pokračujte stejně. Bazalku nasekejte nahrubo. Smíchejte v misce, zalijte olejem, osolte, opepřete a řádně promíchejte.

Plátky chleba potřete olejem a opečte z obou stran. Až je sundáte z žáru, potřete je česnekem. Na chléb navrstvěte rajčatovou směs, ozdobte bazalkou a solným květem / solí Maldon.

 

TIP: A jak si můžete bruschetty „vylepšit“? Na rajčata můžete natrhat mozzarellu nebo nastrouhat parmezán, přidat prosciutto nebo ančovičky či kapary. Rajčátka můžete zkaramelizovat na pánvi a zakápnout balzamikovým octem. Skvělé jsou také nakládané artyčoky nebo červená cibule, kterou do rajčat nakrájíte najemno. Vyzkoušet můžete také můj starší recept. Poté už se dostáváme k méně tradičním bruschettám, které obsahují mascarpone / riscottu a uzeného lososa, houbovou směs, vyzrálý sýr s hruškou a džemem nebo karamelizovanou cibulí, salame Milano, fíky a další dobroty. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Chřestové risotto

Risotto je v Itálii řazeno do takzvaných primi piatti pokrmů, tedy do teplých předkrmů. U nás se risotto většinou konzumuje jako hlavní chod a často je obohacováno i masem. V Itálii je povoleno pouze pár výjimek, například milánské risotto se podává s telecím kolínkem „Osso Buco“. Existuje spousta různých variací tohoto pokrmu. Podle sezóny můžete do základu přidávat například dýni, houby, hrášek, chřest či krevety. Ale pozor, pokud používáte do risotta dary moře (včetně krevet), parmezán již nepoužívejte. 🙂

Na cca 3 porce potřebujete

Risotto

  • 90 g másla
  • 1 menší bílá či žlutá cibule nebo větší šalotka
  • 320 g rýže Carnaroli / Arborio / Vialone Nano
  • 200 ml suchého bílého vína
  • Cca 2 l zeleninového vývaru
  • 75 g sýru Parmigiano Reggiano
  • 500 – 600 g zeleného chřestu
  • Extra panenský olivový olej
  • Sůl

Vývar – můžete použít zbytkový vývar nebo základní na risotto

  • 2 menší cibule
  • 4 středně velké mrkve
  • 1 větší petržel
  • 2 řapíky celeru
  • 2 střední rajčata
  • 3 snítky hladkolisté petržele
  • Tuhé konce z chřestu
  • 3 l vody
  • Sůl
Než začnete

Na risotto potřebujete rýži, která má vysoký obsah škrobu, ideálně se středně velkými kulatými zrny. Vhodné druhy jsou Arborio, Carnaroli a Vialone Nano. Všechny tipy této rýže najdete v Cortelazzi. 🙂

Na tento pokrm je nejlepší sýr Parmigiano Reggiano. Je to italský sýr, který je chráněn značkou původu. Neobsahuje žádné konzervační látky, pouze mléko, sůl a přírodní syřidlo. Zraje 12 – 30 měsíců (někdy i déle). Existuje i levnější varianta v podobě sýru Grana Padano, ale berte to jako záložní variantu. 🙂 V Cortelazzi mají širokou škálu zralosti těchto sýrů, a tak můžete hýčkat své chuťové buňky. 🙂

 

Vývar

Do velkého hrnce nalijte 3 l vody a přiveďte k varu. Mezitím očistěte zeleninu. Cibuli zbavte bubáka a případných stop hlíny, pokud je slupka čistá, můžete ji ponechat. Mrkev a petržel rozkrojte na půlky a případně ještě podélně překrojte (záleží na velikosti). Z chřestu odkrojte dřevnaté konce a zbytek schovejte na risotto.

Rozpalte pánev s nepřilnavým povrchem (na sucho) a zeleninu opečte, aby místy byla hnědá. Je to důležitý krok, protože se tím zelenina krásně rozvoní, probudí se v ní celá škála chutí a na povrchu zkaramelizuje. Zeleninu vhoďte do vroucí vody a osolte. Doporučuji, abyste sůl nevynechávali, protože jakmile se vývar neosolí, už ho nikdy správně nedochutíte.

Vývar vařte cca 45 minut. Zeleninový vývar se může vařit naplno na rozdíl od vývarů masových, což je jeho výhoda. Už se nemůžete vymlouvat, že to trvá dlouho. 🙂

 

Risotto

V hrnci rozpusťte 30 g másla a dvě lžíce extra panenského olivového oleje. Máslo zajistí delikátní chuť a olej pomůže dosáhnout vyšší teploty při restování cibulky, tím pádem se máslo nepřepálí. Přidejte najemno nakrájenou šalotku a na mírném ohni ji zpěňte – pouze do sklovata. Přisypávejte rýži – asi na třikrát, aby se vždy nejdřív spojila s tukem a cibulkou. Pozor, rýži nikdy neproplachujte, škrob v rýži je potřeba na vytvoření krémové konzistence.

Zalijte vínem a chvíli vařte, dokud úplně nevyprchá alkohol. To poznáte tak, že už ho z pokrmu necítíte. Poté začněte pomalu přidávat vývar – jen po jedné až dvou sběračkách. Pamatujte, že od risotta nesmíte nikdy odejít. 🙂 Podlijte vždy, když se tekutina téměř vyvaří a pokračujte, dokud není rýže téměř na skus. Bude to trvat asi 15 – 20 minut.

Z chřestu odkrojte hlavičky a zbytek nakrájejte na tenká kolečka. V pánvičce, na které jste nasucho opékali zeleninu rozehřejte asi 10 g másla a vhoďte hlavičky. Osolte, orestujte dozlatova a poté zalijte trochou vývaru na risotto a přikryjte pokličkou. Vařte pár minut, dokud hlavičky nebudou měkké. Nicméně si dejte pozor, aby neztratily barvu, proto je nevařte moc dlouho. Vyndejte je z vývaru a vhoďte kolečka chřestu. Zalijte dalším vývarem tak, aby kolečka byla potopená do tří čtvrtin, osolte a přikryjte pokličkou. Vařte doměkka stejně jako hlavičky. Poté odeberte polovinu chřestu do misky a zbytek rozmixujte tyčovým mixérem dohladka. Vzniknout by mělo tekutější pyré.

Až bude risotto téměř hotové, přidejte vzniklé pyré a kolečka chřestu. Konzistence risotta by měla být spíš tekutější až vodová, zhodnoťte tedy jeho stav a případně přidejte na závěr ještě sběračku vývaru. Nyní vhoďte na kostičky nakrájené vychlazené máslo (zbylých 50 g), parmezán a energicky míchejte, dokud nevznikne krémové risotto. Tato část vytváření krémové konzistence má v italštine i svůj název. Říká se mu Mantecatura.

Osolte podle potřeby (sůl většinou není ani potřeba). Nechte 5 minut odpočinout pod pokličkou. Naservírujte na talíř / do misky a zespoda ji lehce „dejte na zadek“, aby se risotto hezky rozprostřelo 🙂 Ozdobte hlavičkami chřestu a podávejte. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Pasta al tartufo – těstoviny s lanýži

Tentokrát jsme pro vás s Cortelazzi připravili recept na těstoviny s lanýži. Nechtěla jsem připravovat úplně obyčejnou emulzi z olivového oleje, a tak mě napadlo udělat omáčku carbonara bez pancetty. Ukázalo se to jako skvělý nápad, mňam! 🙂

Na 2 porce potřebujete
  • 30 g černého lanýže
  • 30 g másla
  • 1 lžíce olivového oleje
  • 200 g těstovin Fettuccine / Papardelle / Tagliatelle
  • 50 g sýru Parmigiano-Reggiano
  • 3 žloutky
  • čerstvě mletý pepř
  • sůl
Kvalita surovin

Lanýž je houba, která roste pod zemí – u kořenů některých listnatých stromů. Dříve je hledala prasata, která si na nich pochutnávala, dnes je hledají především speciálně vycvičení psi. 🙂 Nejčastěji se s lanýži můžete setkat v Itálii a ve Francii. Mezi nejznámější druhy patří lanýž černý, lanýž bílý a lanýž letní. Bílý lanýž má nejsilnější aroma a také je nejdražší. Černý lanýž je také celkem výrazný a lanýž letní vyniká naopak svou lehkostí.

V Cortelazzi nyní můžete koupit italské černé lanýže ve velmi vysoké kvalitě. Stačí se zeptat v obchodě u restaurace nebo napsat online (v případě objednávky domů). Rozhodně vám je doporučuji vyzkoušet, je to opravdu zážitek. Pokud vám lanýže smrdí, věřte, že je to tím, protože jste ještě nejedli ty správně čerstvé. 🙂

Kvalitní pastu (z italského pasta = těstoviny) poznáte již na první pohled. Je obalená v moučném posypu a na dotek má hrubou strukturu.  To je velmi důležité, protože na tyto těstoviny se správně uchytí omáčka a bude jí na nich akorát (pokud použijete obyčejné těstoviny, omáčka sklouzne a nedocílíte správného výsledku). Můžete také použít čerstvé těstoviny. Určitě se ale dívejte na složení – pasta by měla obsahovat jen mouku a vejce. 🙂

Na tento pokrm je nejlepší sýr Parmigiano-Reggiano. Je to italský sýr chráněný značkou původu. Neobsahuje žádné konzervační látky, pouze mléko, sůl a přírodní syřidlo. Zraje 12–30 měsíců. Dá se snadno sehnat v supermarketech, ale doporučuji vyzkoušet čerstvě krájený přímo z italských obchůdků. Existuje i levnější varianta v podobě sýru Grana Padano, ale berte jej prosím opravdu jen jako záložní variantu 🙂

 

Postup

Do velkého hrnce, natočte studenou vodu téměř k okraji (minimálně 3 litry). Přiveďte ji na nejvyšším plamenu k varu, přidejte 2 lžíce soli, počkejte 1 minutu a vložte těstoviny. Vařte je na co nejvyšší plamen, aby se nerozvařily.

Malý kousek lanýže nasekejte nadrobno. Parmezán najemno nastrouhejte. Žloutky lehce prošlehejte se sýrem a přidejte čerstvě mletý pepř. Přilijte necelé 2 sběračky vody z těstovin a řádně promíchejte.

Na pánvi rozehřejte máslo s trochou olivového oleje (tím se zvýší bod zakouření másla a nepřepálí se) a přidejte najemno nasekaný lanýž. Na slabém plamenu nechte lanýže infuzovat. Tuku by v pánvi mělo být dostatek, proto máslo určitě neubírejte. Bude klíčový k vytvoření omáčky. Pomocí kleští či pinzety uvařené těstoviny přendejte přímo z hrnce do pánve. Přilijte ještě sběračku vody, v níž se vařily.

Těstoviny promíchejte, nechte 1 minutu provařit a stáhněte z ohně. Počkejte 2 minuty. Do pánve nyní nalijte připravenou žloutkovou hmotu a energicky míchejte (nejlépe to jde pinzetou). Vytvoří se nádherná lesklá omáčka obalená kolem těstovin.

Pokud by omáčka byla stále hodně tekutá, vraťte pánev na nízký plamen a za stálého míchání ji nechte zhoustnout. Jen dejte pozor, abyste z vajec neměli “míchačky“. 😀

Servírujte posypané čerstvě strouhaným lanýžem. Lanýž by se měl strouhat na plátky, já jsem použila struhadlo na sýr. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Čokoládová panna cotta

Jednoduchý italský dezert, který je známý po celém světě! S Cortelazzi, který je už dlouho mým partnerem, jsme se shodli na tom, že se perfektně hodí jako dezert na Valentýna 🙂  Tradičně se skládá ze smetany, želatiny a cukru. Já jsem tentokrát do tradiční verze přidala čokoládu s vanilkou a výsledek ukázal, že to byl skvělý nápad!

Na 6 – 8 porcí potřebujete

Panna Cotta

  • 700 ml 30–40% smetany
  • 11 g plátkové želatiny (cca 5 plátků)
  • 100 g cukru krupice
  • ½ vanilkového lusku
  • 210 g 50–70% čokolády

Na ozdobu

  • 100 ml 30–40% smetany
  • Oblíbené sušenky
  • Oříšky
  • Kakao
  • Solný květ / sůl Maldon
Postup

Plátky želatiny vložte jeden po druhém do misky se studenou vodou a nechte je asi 10 minut nasáknout. Nikdy plátky nevkládejte najednou přilepené na sobě, jinak se nenasáknou rovnoměrně.

Připravte si vodní lázeň. Do kastrůlku, na který vám pevně pasuje ohnivzdorná miska, nalijte asi 1,5–2 cm vody. Čokoládu nalámejte a vložte do mísy umístěné na hrnci. Opravdu by nikde neměla být ani mezírka, protože pára, která se začne tvořit, by se srazila v čokoládě a ta by ztratila svou sametovou hebkost. Při střední teplotě vodu ohřívejte a stěrkou přitom míchejte rozpouštějící se čokoládu. Až bude rozpuštěná, svižně mísu přendejte na utěrku a otřete všechnu vodu naspodu misky.

Do většího rendlíku nalijte smetanu, přidejte cukr a semínka z vanilkového lusku nebo 1 lžičku přírodního vanilkového aroma a promíchejte, aby se většina cukru rozpustila. Při střední teplotě smetanu ohřívejte. Smetana se v žádném případě nesmí vařit! Ideální je použít teploměr – buď ten skleněný, který můžete připevnit na hrnec, anebo můžete teplotu kontrolovat teploměrem digitálním. Smetana by měla být ohřátá na 70–80 stupňů. Pokud teploměr nemáte, jednoduše smetanu ohřejte tak, aby se nevařila.

Poté smetanu po částech nalijte do rozpuštěné čokolády a stěrkou míchejte, aby se směs spojila. Směs přelijte do hrnce od smetany a na nižším plamenu stále zahřívejte. Až bude čokoládová smetana hladká, bez stop kousků čokolády, přidejte plátky želatiny. Než je do smetany vložíte, řádně je vyždímejte do misky s vodou. Míchejte, dokud se želatina zcela nerozpustí. Kdybyste dali želatinu do vroucí smetany, přestala by vlivem vysoké teploty fungovat a panna cotta by neztuhla, proto smetanu ohřejte raději méně než více. 🙂

Hotovou směs nalijte do formiček vypláchnutých ledovou vodou – ideální jsou kulaté silikonové, můžete ale použít nějaké kulaté šálky, mističky apod. Bylo by super, kdybyste zachovali typicky kónický tvar, kterým se panna cotta vyznačuje, ale pokud formičky neseženete, tak se nic neděje. 🙂 Poté je vložte do lednice minimálně na 3 hodiny.

Ztuhlou panna cottu vyndejte z lednice a vyklopte na talířek. Nejlépe to jde následovně – nejdříve nožíkem objeďte smetanu kolem dokola, co nejhlouběji to půjde. Pokud stále nejde vyklopit, nahřejte hrníček/formičku – například flambovací pistolkou nebo namočením mističky do horké vody. Pozor ale, aby vám voda nenatekla do dezertu. 🙂 Nyní už by měla panna cotta skvěle vyklouznout na talířek, případně ji ještě jednou objeďte nožíkem a máte vyhráno. 🙂

Šlehačku ušlehejte do polotuha. Ideální je dát si nachladit mísu i šlehací metlu, lépe a rychleji se tak šlehačka ušlehá. Na panna cottu navrstvěte šlehačku, posypte rozmačkanou sušenkou, oříšky a solným květem / solí Maldon. Nakonec můžete panna cottu zasypat kakaem.

 

TIP: Použité vanilkové lusky vkládejte do dózy s cukrem krupice – vznikne vám tak voňavý domácí vanilkový cukr, který jsem mimo jiné použila i do tohoto receptu. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Pinsa Marinara

Pinsa je starší ségra pizzy, pokud ale nebydlíte v dosahu Cortelazzi či jiného místa, kdy byste ji sehnali (např. na Rohlíku), nezoufejte. Recept můžete brát jako inspiraci na slaný koláč z máslového listového těsta, které se dnes dá sehnat téměř v každém supermarketu. Hlavně koukejte na etiketu, ať nekoupíte rádoby listové těsto plné palmového tuku a dalších nežádoucích ingrediencí, které do těla určitě vpouštět nechcete. 🙂 V neposlední řadě tento recept můžete také aplikovat na pizza těsto.

Na 2 porce potřebujete
  • 1 ks pinsy / 300 g máslového listového těsta
  • 100 g rajčatové polpy (krájených rajčat v konzervě)
  • 1 zralé rajče / pár cherry rajčátek
  • 6 ks ančoviček
  • 2 lžičky kaparů
  • 1 lžíce extra panenského olivového oleje
  • Bazalka na ozdobu
Pinsa

Kořeny pinsy sahají hlouběji do historie Itálie, než je tomu u klasické pizzy. Původní receptura, podle níž se připravuje dodnes, se datuje do období antického Říma. Pinsa se zrodila v regionu Lazio a dodnes je velmi oblíbenou italskou pochoutkou. 🙂 Je totiž výborně stravitelná a lehká. Její příprava je nicméně velmi složitá, těsto kyne 72 hodin, a tak je skvělé, že se dá sehnat v Cortelazzi.

 

Postup pinsa

Troubu rozehřejte na 220 stupňů. Rajčata nakrájejte na plátky. Pinsu pomažte olivovým olejem a rajčatovou polpou. Navrch rozmístěte rajčátka a vložte do trouby. Pečte, dokud nebude krásně zlatavá, trvá to asi 10 – 15 minut. Až pinsu vyndáte, poklaďte ji ančovičkami, kapary a bazalkou. Můžete ji zakápnout ještě olivovým olejem. Pinsa je skvělá jako teplý rychlý oběd či večeře nebo jako studené občerstvení pro návštěvu. 🙂

 

Postup listové těsto

Troubu rozehřejte na 200 stupňů. Listové těsto rozviňte na pečící papír a asi 1,5 cm od okrajů lehce zařízněte nožem pomyslný rámeček. Dejte si pozor, abyste těsto neprořízli úplně. Vidličkou těsto lehce propíchejte po celém vnitřku (mimo okraje). Okraje potřete olivovým olejem a dejte na 5 – 7 min zapéct do trouby.

Nyní těsto vyndejte a do vnitřního rámečku opatrně natřete rajčatovou polpu a na ně položte plátky rajčat. Pečte, dokud nebudou okraje krásně zlatavé. Až slaný koláč vyndáte, poklaďte ho ančovičkami, kapary a bazalkou. Můžete ho zakápnout ještě olivovým olejem. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Pinsa se šunkou, artyčoky a houbami

Pinsa je starší ségra pizzy, pokud ale nebydlíte v dosahu Cortelazzi či jiného místa, kdy byste ji sehnali (např. na Rohlíku), nezoufejte. Recept můžete brát jako inspiraci na slaný koláč z máslového listového těsta, které se dnes dá sehnat téměř v každém supermarketu. Hlavně koukejte na etiketu, ať nekoupíte rádoby listové těsto plné palmového tuku a dalších nežádoucích ingrediencí, které do těla určitě vpouštět nechcete. 🙂 V neposlední řadě tento recept můžete také aplikovat na pizza těsto.

Na 2 porce potřebujete
  • 1 ks pinsy / 300 g máslového listového těsta
  • 150 g šunky prosciutto cotto či jiné šunky s vysokým obsahem masa
  • 2 nakládaných žampionů / 2 ks čerstvých žampionů
  • Pár kousků nakládaných artyčoků
  • 2 lžíce extra panenského olivového oleje
Pinsa

Kořeny pinsy sahají hlouběji do historie Itálie, než je tomu u klasické pizzy. Původní receptura, podle níž se připravuje dodnes, se datuje do období antického Říma. Pinsa se zrodila v regionu Lazio a dodnes je velmi oblíbenou italskou pochoutkou. 🙂 Je totiž výborně stravitelná a lehká. Její příprava je nicméně velmi složitá, těsto kyne 72 hodin, a tak je skvělé, že se dá sehnat v Cortelazzi.

 

Postup pinsa

Troubu rozehřejte na 220 stupňů. Pinsu bohatě pomažte olivovým olejem. Vložte do trouby a pečte dozlatova, trvá to asi 10 – 15 minut. Až pinsu vyndáte, poklaďte ji šunkou, houbami a artyčoky. Můžete ji zakápnout ještě olivovým olejem a ozdobit čerstvou bazalkou. Pinsa je skvělá jako teplý rychlý oběd či večeře nebo jako studené občerstvení pro návštěvu. 🙂

 

Postup listové těsto

Troubu rozehřejte na 200 stupňů. Listové těsto rozviňte na pečící papír a asi 1,5 cm od okrajů lehce zařízněte nožem pomyslný rámeček. Dejte si pozor, abyste těsto neprořízli úplně. Vidličkou těsto lehce propíchejte po celém vnitřku (mimo okraje). Těsto potřete olivovým olejem a dejte zapéct do trouby, dokud nebude těsto krásně zlatavé. Až slaný koláč vyndáte, poklaďte ho šunkou, houbami a artyčoky. Můžete ho zakápnout ještě olivovým olejem a ozdobit čerstvou bazalkou. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Pinsa s červenou cibulí a tuňákem

Pinsa je starší ségra pizzy, pokud ale nebydlíte v dosahu Cortelazzi či jiného místa, kdy byste ji sehnali (např. na Rohlíku), nezoufejte. Recept můžete brát jako inspiraci na slaný koláč z máslového listového těsta, které se dnes dá sehnat téměř v každém supermarketu. Hlavně koukejte na etiketu, ať nekoupíte rádoby listové těsto plné palmového tuku a dalších nežádoucích ingrediencí, které do těla určitě vpouštět nechcete. 🙂 V neposlední řadě tento recept můžete také aplikovat na pizza těsto.

Na 2 porce potřebujete
  • 1 ks pinsy / 300 g máslového listového těsta
  • 150 g tuňáka v panenském olivovém oleji
  • ½ červené cibule
  • 100 g rajčatové polpy (sekaných rajčat v konzervě)
  • 1 zralé rajče / pár cherry rajčátek
  • 1 lžíce extra panenského olivového oleje
  • Bazalka na ozdobu
Pinsa

Kořeny pinsy sahají hlouběji do historie Itálie, než je tomu u klasické pizzy. Původní receptura, podle níž se připravuje dodnes, se datuje do období antického Říma. Pinsa se zrodila v regionu Lazio a dodnes je velmi oblíbenou italskou pochoutkou. 🙂 Je totiž výborně stravitelná a lehká. Její příprava je nicméně velmi složitá, těsto kyne 72 hodin, a tak je skvělé, že se dá sehnat v Cortelazzi.

 

Postup pinsa

Troubu rozehřejte na 220 stupňů. Cibuli nakrájejte na kolečka. Rajčata nakrájejte na plátky. Pinsu pomažte olivovým olejem a rajčatovou polpou. Navrch rozmístěte rajčátka, cibuli a vložte do trouby. Pečte, dokud nebude krásně zlatavá, trvá to asi 10 – 15 minut. Až pinsu vyndáte, poklaďte ji tuňákem a ozdobte bazalkou. Pinsa je skvělá jako teplý rychlý oběd či večeře nebo jako studené občerstvení pro návštěvu. 🙂

 

Postup listové těsto

Troubu rozehřejte na 200 stupňů. Listové těsto rozviňte na pečící papír a asi 1,5 cm od okrajů lehce zařízněte nožem pomyslný rámeček. Dejte si pozor, abyste těsto neprořízli úplně. Vidličkou těsto lehce propíchejte po celém vnitřku (mimo okraje). Okraje potřete olivovým olejem a dejte na 5 – 7 min zapéct do trouby.

Nyní těsto vyndejte a do vnitřního rámečku opatrně natřete rajčatovou polpu a na ně položte plátky rajčat a cibule. Pečte, dokud nebude krásně zlatavé. Až slaný koláč vyndáte, poklaďte ho tuňákem a ozdobte bazalkou. 🙂

Dobrou chuť 🙂

Pinsa s mortadellou a pistáciemi

Pinsa je starší ségra pizzy, pokud ale nebydlíte v dosahu Cortelazzi či jiného místa, kdy byste ji sehnali (např. na Rohlíku), nezoufejte. Recept můžete brát jako inspiraci na slaný koláč z máslového listového těsta, které se dnes dá sehnat téměř v každém supermarketu. Hlavně koukejte na etiketu, ať nekoupíte rádoby listové těsto plné palmového tuku a dalších nežádoucích ingrediencí, které do těla určitě vpouštět nechcete. 🙂 V neposlední řadě tento recept můžete také aplikovat na pizza těsto.

Na 2 porce potřebujete
  • 1 ks pinsy / 300 g máslového listového těsta
  • ½ sýru mozzarella
  • 100 g mascarpone
  • 100 g mortadely*
  • 2 lžíce pistácií
  • 1 lžíce extra panenského olivového oleje
Pinsa

Kořeny pinsy sahají hlouběji do historie Itálie, než je tomu u klasické pizzy. Původní receptura, podle níž se připravuje dodnes, se datuje do období antického Říma. Pinsa se zrodila v regionu Lazio a dodnes je velmi oblíbenou italskou pochoutkou. 🙂  Je totiž výborně stravitelná a lehká. Její příprava je nicméně velmi složitá, těsto kyne 72 hodin, a tak je skvělé, že se dá sehnat v Cortelazzi.

 

 Mortadella*

Jedná se o italský salám, který na první pohled připomíná náš „junior“, ale složením je o mnoho kvalitnější. Pochází z městečka Bologna, které leží v oblasti Emiglia-Romagna a skládá se z vepřového masa, soli, tradičního koření a kousků slaniny, díky kterým na řezu pak můžete vidět typické bílé flíčky. Podává se často nakrájená na kostičky se skleničkou vína nebo se krájí na plátky a pokládá se na rozpečené pečivo – ať už je to pizza, ciabatta nebo crostini. Při vybírání mortadelly koukejte nejen na složení, ale také zkuste najít tu s označením místa původu IGP.

 

Postup pinsa

Troubu rozehřejte na 220 stupňů. Pinsu pomažte mascarpone, olivovým olejem a natrhejte na ni mozzarellu. Vložte do trouby a pečte, dokud nebudou sýry krásně zlatavé, trvá to asi 10 – 15 minut. Až pinsu vyndáte, poklaďte ji mortadellou a pistáciemi. Můžete ji zakápnout ještě olivovým olejem. Pinsa je skvělá jako teplý rychlý oběd či večeře nebo jako studené občerstvení pro návštěvu. 🙂

 

Postup listové těsto

Troubu rozehřejte na 200 stupňů. Listové těsto rozviňte na pečící papír a asi 1,5 cm od okrajů lehce zařízněte nožem pomyslný rámeček. Dejte si pozor, abyste těsto neprořízli úplně. Vidličkou těsto lehce propíchejte po celém vnitřku (mimo okraje). Okraje potřete olivovým olejem a dejte na 5 – 7 min zapéct do trouby.

Nyní těsto vyndejte a do vnitřního rámečku opatrně natřete mascarpone a navrch natrhejte sýr.  Pečte, dokud nebudou sýry krásně zlatavé. Až slaný koláč vyndáte, poklaďte ho mortadellou a pistáciemi. Nakonec zakápněte olivovým olejem.

Dobrou chuť 🙂

Spaghetti alle vongole

Tento recept vás rozhodně přenese k pobřeží Středozemního moře, ucítíte mořský vánek a možná se vás dotknou i sluneční paprsky! 🙂 Alespoň takhle se doma cítíme, když si tohle jídlo dáváme.

V Cortelazzi prodávají vyloupané i nevyloupané vongole, které perfektně chutnají se špagetami a světlou omáčkou z másla. Jsou tak jednoduché, a tak výborné a svěží. Nebojte se toho a vyzkoušejte je!

Pokud se nemůžete dostat do obchodu Cortelazzi osobně, veškeré suroviny si můžete objednat u nich na webu, je to sice trochu netradiční objednávání v italském stylu, ale stojí to za to a nákup vám přivezou po celé ČR! 🙂 Odkaz dávám zde – zaregistrujete se a na e-mail vám přijde odkaz na objednávkový formulář, kde si podle katalogu vyberete co se vám líbí. Na mém instagramu ve výběru najdete tipy na mé nejoblíbenější suroviny.

Na 2 porce potřebujete
  • 3 lžíce extra panenského olivového oleje
  • 600 g škeblí (vongole, slávky…)*
  • 280 g kvalitních špaget
  • 7 snítek plocholisté petržele
  • 3 stroužky česneku
  • 80 ml suchého bílého vína
  • Mořská sůl, pepř
  • 40 g másla

*Já jsem použila část již vyloupaných škeblí, které v Cortelazzi prodávají, nicméně pokud je neseženete, tak nevadí, po dovaření můžete pár škebliček vyloupat, aby se těstoviny lépe jedly. 🙂

Než začnete

Použijte jakékoliv kvalitní semolinové těstoviny, které mají hrubý povrch. Je to důležité, aby se omáčka a všechny chutě zachytily na těstovinách a nesklouzly z pasty do talíře. 🙂 Těstoviny vařte ve velkém množství silně vroucí vody, která je slaná jako ta mořská. Vaří se do stupně al dente a následně se z vody kleštěmi přenáší rovnou do omáčky. Nikdy se necedí, neproplachují ani neprolévají olejem.

 

Postup

Mušle omyjte a očistěte. Ty, které jsou otevřené a po zaklepání se nezavřou, vyhoďte.

Petrželku nasekejte najemno, nakrájené stonky petrželky oddělte do mističky. Česnek oloupejte a nakrájejte na tenké plátky.

Do velkého hrnce nalijte vodu až téměř po okraj a přiveďte ji k varu. Až se začne vařit, přidejte lžíci mořské soli, počkejte, dokud se nerozpustí a vložte do ní těstoviny.

Mezitím, co se vaří špagety, rozehřejte velkou pánev na vyšším plamenu a přilijte olivový olej. Vhoďte česnek a stonky z petrželky. Restujte, dokud česnek nezačne zlátnout a poté přidejte škeble a přikryjte pokličkou. Asi po 2 – 3 minutách se začnou otevírat.

Ty, které se neotevřou, vyhoďte. Přidejte víno a velkou špetku černého pepře a škeble restujte ještě 2 minuty bez pokličky, dokud se alkohol zcela nevyvaří. Až nebude cítit alkohol, pomocí kleští do pánve přetáhněte špagety i s trochou vody, ve které se vařily. Promíchejte, nechte společně trochu probublat. Poté pánev sundejte z ohně.

Přidejte listy nasekané petrželky, vychlazené máslo a promíchejte do krémové konzistence. Už by nemělo být potřeba těstoviny solit, případně můžete přidat ještě trochu pepře podle chuti.

Dobrou chuť 🙂

Tortilla piadina s krémovým sýrem, sušenou šunkou a rukolou

Dnes se s Cortelazzi naučíme o dalších zajímavých italských surovinách, které jste možná ještě neznali. 🙂 Představím vám tradiční italskou tortillu zvanou Piadina romagnola* a také sýr Stracchino**. Pokud neseženete Piadinu nebo Stracchino, nezoufejte a použijte jinou tortillu a čerstvý sýr. U tortil si jen dejte pozor na obsah nežádoucích látek, občas jsou plné chemie.

*Piadina romagnola je tradiční italská pšeničná placka. Často ji můžete vidět ve vitrínách italských bister a kaváren jako rychlou svačinku. Piadina je dokonce zapsána do seznamu tradičních italských zemědělsko-potravinářských výrobků (P.A.T.) kraje Emilia-Romagna. U nás ji seženete v Cortelazzi. Pokud si od nich budete objednávat nákup, určitě stojí za vyzkoušení! 🙂

**Stracchino je čerstvý smetanový sýr. Pochází z oblasti Lombardie a vyrábí se z mléka „unavených“ kraviček, které se vrátily z pastvy. Název stracchino je údajně odvozenina slova vyčerpaný. 🙂 Na první ochutnání si ho zamilujete! Je jemný, bohatý na chuti a rozplývá se na jazyku. V Cortelazzi seženete tento sýr pod značkou Nonno Nanni v kompostovatelném obalu. 🙂

Na 2 ks potřebujete
  • 2 tortilly – ideálně Piadina*
  • 200 g krémového sýra – ideálně Stracchino**
  • 200 g sušené šunky
  • Rukola
  • Sůl, pepř

Piadinu je možné krátce rozehřát na suché pánvi před naplněním nebo ji můžete zapéct již s náplní – vše záleží na typu náplně a vaší chuti. Samozřejmě ji také můžete nechat studenou, je totiž krásně vláčná.

Tortillu namažte sýrem, poklaďte šunkou a rukolou. Nezapomeňte přidat trochu čerstvě mleté soli a podle chuti i pepře. 🙂

Dobrou chuť 🙂